Jakou akustickou (elektoakustickou) western kytaru?
Jaké kombo pro elektroakustickou kytaru?
Jaké struny na akustickou kytaru?
JAKOU AKUSTICKOU (ELEKTROAKUSTICKOU) WESTERN KYTARU?
Publikováno: červen 2017
Na kvalitní nástroj je radost
hrát. I pokud začínáme, chce to pořídit alespoň trochu slušnější model, aby to
člověka hned zkraje neodradilo. Pěkný zvuk přece můžete mít, i když znáte jen pět
akordů. A ty největší hity bývají zpravidla na akordy tři. Kytara je asi
nejrozšířenější nástroj na světě a prý se na ni taky dobře balí holky. Z toho plyne, že kytara musí
nejenom dobře znít, ale také dobře vypadat. Ano, určitě platí, že na vzhled
musíte v případě hudebního nástroje dát. Pokud totiž už na první pohled
odhalíte nedostatky (tu a tam vylezlé lepidlo, nepřesná napojení dřev nebo
zdobení, nezabroušené pražce, nebo jejich různou výšku, rozdílnou úroveň
hlasitosti jednotlivých strun v případě podkobylkového piezo snímače (a o
krku do vrtule už vůbec nemluvě) ani „zbytek“ nástroje nebude zřejmě vyveden zrovna
precizně. To se může (třeba i po čase) projevit na zvuku, hráčském komfortu a
životnosti. Jakou kytaru tedy vybrat? Kytary za pár korun přeskočíme, i když i
ty samozřejmě svůj smysl mají. Třeba pro děti. Osobně si myslím, že „aby to
hrálo“, potřebujete minimálně nějakých 15.000 Kč. Kytary od 30.000 do 80.000 Kč
jsou řekněme ve zlatém středu a víc ani není potřeba utrácet. Pokud se vám to naopak
zdá moc, podívejte se, kolik stojí kupříkladu akordeony nebo klavíry. Kytara
je zkrátka levný nástroj, ať stojí, kolik stojí. Na druhou stranu si myslím, že
modely od 120.000 Kč výše nemá cenu kupovat. Zpravidla totiž platíte už pouze
za zdobení (perleť, linky, rozety, vykládání, zlacení…), které nemá na zvuk samozřejmě žádný vliv. Investovat do kvalitního snímání zvuku,
vrstveného krku nebo kvalitních mechanik se naopak vyplatí. Ještě je potřeba
si uvědomit, že velký podíl z konečné částky platíte u známých firem za
značku jako takovou. Tak je tomu ostatně skoro u všeho zboží. Ale konec teorie.
Řeč bude o kytarách typu jumbo, resp. super jumbo a dreadnought souhrnně
nazývaných (trochu nešťastně) western kytary. Tyto kytary jsou zřejmě nejrozšířenější.
V ostatních typech se neorientuji a klasické kytary to už je zase úplně
jiná kapitola. Z oblíbených značek jsou to kupříkladu tyto možnosti:
GIBSON, FURCH, TAYLOR, MARTIN, YAMAHA, dále pak TAKAMINE, SEAGULL, IBANEZ, PRS,
CORT, FENDER, GODIN a se svým plastovým oblým tělem také poněkud speciální
OVATION. Značek je samozřejmě mnohem víc, ale s těmito mám alespoň trochu
zkušenosti. Pokud má kytara dobře znít, mít dobrou rezonanci a dlouhý dozvuk,
plný hutný barevný tón, kupte rozhodně celomasívní nástroj. Pokud
z finančních důvodů hledáte levnější variantu, pak zvolte nástroj alespoň
polomasívní, tedy s masívní resonanční deskou. Obecně lze říci, že je
téměř jedno, kterého výrobce zvolíte, protože vždy jde o použité materiály,
resp. konkrétní model (nebo dokonce i kus), který vyberete, a každý výrobce
zpravidla nabízí modely v různých cenových/kvalitativních kategoriích. Mezi
cenami za tu kterou značku jsou ovšem rozdíly obrovské. Nejen z toho
důvodu doporučuji kytary značky FURCH, které za jedno skvěle hrají a poskytují
jedinečný hráčský komfort, ale při stejné kvalitě jsou zhruba o třetinu
levnější než kvalitativně shodné modely značek jakými jsou TAYLOR nebo GIBSON. Mimochodem
když jsem porovnával svoji kytaru FURCH D 33 SR s Gibsonem J-45, dopadl
Furch ve zvuku i průraznosti lépe. I když to logo Gibson je vážně hezké. :-) Zkrátka u
Furcha zaplatíte 40.000 Kč, u Gibsona 65.000 Kč a budete mít prakticky stejnou
kytaru. V případě značky TAYLOR to platí dvojnásob, protože FURCH a TAYLOR
mají k sobě co do stavby a provedení velmi blízko, a svým způsobem i spolupracují,
a to nejen proto, že se oba zakladatelé firem znají osobně.
Další možností je výroba kytary
na zakázku. Na konci článku najdete pár odkazů na výrobce, které jsem zvažoval
já. Nakonec jsem si nechal postavit kytaru u Petra Procházky v Praze
(dreadnought Kavkaz smrk + Madagaskar palisandr) za nějakých 70.000 Kč a jsem
opravdu spokojen. Výhodou kytar stavěných na zakázku je to, že si můžete vybrat
kombinaci materiálů, hardware, typ snímání a mnoho dalšího. Můžete se dostat i na
mnohem příznivější cenu, pokud např. nepožadujete vestavěný snímač a odpustíte
si veškeré pohledové záležitosti, které u „velkých“ značek bývají tou
nejnákladnější procedurou při stavbě nástroje. Ono „zdobení“ může spolehlivě zvýšit
cenu i o 35 %. Velkým strašákem je fakt, že u zakázkové výroby nemůžete dopředu
vědět, jak to bude hrát. Stát se může samozřejmě cokoliv, ale moje osobní
zkušenosti (zatím se dvěma kytarami) jsou jen ty dobré. Nejdůležitější jsou
vždy použité materiály a jejich kvalita. Ty mají vliv na rezonanci, barvu
zvuku, harmonii, délku a sílu tónu. Něco lze dohnat i na aparátu (na kombu),
ale ani dobré kombo rozhodně nevyřeší všechno. Tím méně, když ho třeba vůbec
nepoužíváte. :-) Nejčastěji se setkáte s kombinací smrk (vrchní deska) a
palisandr (luby a zadní deska), případně smrk a mahagon. Obecně nejpoužívanější
je palisandr indický, ale jsou materiály, které mají zvuk ještě lepší.
Kupříkladu Madagaskar palisandr nebo Rio palisandr (který je ovšem v současné
době prakticky nedostupný) anebo cocobolo. Úžasný ve zvuku je i africký Black wood
anebo zvukově cocobolu hodně podobný ziricote. Výborné
jsou také materiály havajská koa, eben a muniga. Mahagon má teplejší a „starší“
zvuk. Havajská koa má nádhernou kresbu, zvuk nástrojů je bohatý zejména ve
vyšších tónech, ale celkově má měkčí komornější tón, což z pohledu výkonu
a průraznosti není úplně nejlepší volba. Pokud tedy hledáte kytaru do obýváku, pro
tiché publikum, sáhněte po koa, ale pokud má jít o pracanta do kapely, který hraje spíše v hlučnějším prostředí, zvolte jiné materiály (např. smrk a
palisandr). Pro kobylku a hmatník je ideální eben. Druhým nejoblíbenějším
materiálem pro přední desky je cedr. Osobně mi nepřijde zvukově tak bohatý jako
deska smrková. Má basy a průraznost, ale chybí mu ona jemnost a lehce zadumaný
charakter, který má právě smrk. Na závěr je ale potřeba říct, že u kvalitních
kytar se jedná o pomyslné třešničky na dortu. Kytara bude hrát dobře
v každém případě. Nejde tedy o to, zda některé dřevo funguje a jiné
nefunguje. Jde spíše o drobné nuance v charakteru zvuku, jeho barvě a průraznosti.
Pokud budete chtít kytaru snímat
a hrát přes aparát, máte v zásadě tři možnosti. Nástrojový mikrofon
umístěný před vámi, resp. před kytarou, vestavěný piezo podkobylkový snímač,
nebo snímač kombinující jak piezzo, tak vestavěný mikrofon. Samozřejmě můžete
používat třeba i kombinaci piezzo a mikrofon na stojanu, ale já mám rád
jednoduchost a praktičnost. Proto jsem u své kytary zvolil možnost třetí, tedy
kombinaci vestavěného mikrofonu a piezzo snímače – konkrétně L.R. Baggs
Stagepro ANTHEM za nějakých 10.000,-Kč. Zdá se to hodně (za podobný peníz se dá
koupit celkem solidní polomasívní kytara), ale pokud chcete přirozený akustický
zvuk, je to asi nejlepší volba. Navíc je tento snímač jeden z nejodolnějších
vůči zpětné vazbě. Co rozhodně nedoporučuji je ozvučení kytary různými
nalepovacími a nasazovacími snímači za pár stovek. Ve většině případů se
dočkáte plechového zvuku plného středů a ostrých výšek. Navíc všechna tato
řešení bývají poruchová a v praxi vás na pódiu dokáží pěkně vytočit.
Nedávno mě velice mile překvapil preamp pro akustické kytary L.R.Baggs
Para Acoustic DI, který pozvedl již tak luxusní zvuk o další úroveň.
Téma efekty ale není předmětem tohoto článku.
Výběr kytary a hudebního nástroje
obecně je dost individuální záležitost. Univerzální rada rozhodně neexistuje.
Pokud ji přece jen chcete, kupte celomasív Furch. Získáte kvalitní nástroj za
slušné peníze. Používejte zásadně pevný futrál a zvlhčovač, vyvarujte se
extrémním změnám teploty prostředí. Kytaru mějte v prostředí s relativní
vlhkostí ideálně kolem 60% a najděte jí místo, kde jsou v letních a zimních
měsících podobné teploty. Ideální je například chodba, ale asi ne v paneláku. :-) A nezapomeňte také na dobré (a hlavně nové) struny. Jak na ně, to můžete
zjistit třeba v článku níže.
Petr Procházka
František Furch
Jiří Mázl
BS Guitars
www.bsguitars.czJAKÉ KOMBO PRO ELEKTROAKUSTICKOU KYTARU?
Publikováno: květen 2017
Každá část aparatury má samozřejmě významný vliv na celkový zvuk. Ke kvalitní kytaře potřebujete i kvalitní kombo a u akustických kytar to platí dvojnásobně, ne-li přímo trojnásobně. Níže popsané postřehy jsou opět moje osobní. Pokud máte jiné, budu rád, když mi napíšete a podělíte se o svoje zkušenosti. Komba pro akustické nástroje bych si troufnul rozdělit do tří skupin. Na ty, co nehrají, na ty, co hrají slušně, a na ty, co hrají výborně. Do první skupiny osobně řadím všechna akustická komba LANEY a FENDER Acoustasonic. Zvuk mi přišel plochý, poněkud plechový a zkreslený, chyběly basy. Do druhé skupiny řadím Marshall AS50D, Marshall AS100D a komba ROLAND řady AC. Zvuk je podstatně lepší, ale v případě Marshallů poněkud umělý. Kombo nevykreslí akustický tón úplně dokonale. Ve třetí skupině by pak byla komba ACUS, AER a ENGL. Komba AER mají zřejmě nejpřirozenější podání akustického zvuku. Prakticky pouze zesílí zvuk, který jde z kytary. ACUS se chová podobně s tím, že zvuk je ještě o něco sytější. ENGL je velice podobný ACUSu (zvukově i vzhledem), ale zvukově mi přišel o něco tvrdší než ACUS. S jinými aparáty zkušenost nemám, proto je ani nemůžu zmiňovat. Rozhodně je lepší si připlatit, než si později sypat popel na hlavu a trhat roucho. Je nutné ještě říct, že na celkový zvuk má samozřejmě podstatný vliv i druh a způsob snímání kytary. To je ovšem ale kapitola sama pro sebe. Vítězem osobního testu je tedy ACUS One Forstrings 8 Wood za nějakých 22.500 Kč.
 |
Vítěz osobního testu - ACUS One Forstrings 8 Wood |
JAKÉ STRUNY NA AKUSTICKOU KYTARU
Publikováno: říjen 2016
Níže najdete několik osobních postřehů k výběru strun pro akustickou kytaru a pár rad, jak je co nejdéle udržet v dobré kondici. Výběr zúžím pouze na kovové struny pro western kytary (jumbo, dreadnought). Jaké struny jsou tedy nejlepší? Tak především nové… Osobně měním struny cca po 12 hodinách hraní, maximálně po 18 hodinách. Byly ale struny, které jsem zahodil už po jedné akci, tedy asi za šest hodin. Na životnost strun mají vliv tři věci. Jejich kvalita, údržba hmatníku a strun samotných a agresivita vašeho potu. Agresivita potu se dá snadno změřit. Hodnota se odečítá v miliampérech a čím je nižší, tím lépe pro vaše struny. Přístroj se používá převážně na pracovištích slaboproudé elektroniky, ve strojírenských firmách nebo ve firmách vyrábějících hudební nástroje. Za pět sekund máte změřeno a zjištěno, jak na tom jste, přičemž nezáleží na tom, jestli se vám dlaně zrovna potí hodně nebo málo. Jde o míru agresivních látek v potu obsažených. Stupnice přístroje je 0-100, přičemž hodnota 10 a vyšší znamená, že se v tomto ohledu budete muset strunám věnovat trochu více. Pokud bude vaše hodnota 0, pak patříte mezi šťastlivce a je možné, že struny budete měnit třeba jednou za půl roku. Hmatník byste měli udržovat v čistotě, aby se zvlášť do vinutých strun nezanášela špína a prach. Hmatník můžete čistit např. přípravkem Fretboard Cleaner od firmy Gibson, ale podobných přípravků jsou spousty, je to úplně jedno. Hlavně čistit. A čistit ve směru vláken dřeva, tedy podélně. Ne že by se něco zásadního stalo, když hmatník budete čistit i napříč. S přípravky na čištění strun je to obdobné, osobně používám také Gibson, ale jen proto, že jsem si ho kdysi koupil a zatím nespotřeboval. Struny je nutné čistit i ze „spodní“ strany a to bezprostředně po hraní. Uklízet kytaru vždy zpátky do futrálu, když člověk každý den nehraje, to by mělo být samozřejmostí. Rozhodně není dobré nechat na nástroj sedat prach, protože ten samozřejmě sedá i do vinutí strun. Nyní už ke strunám samotným. Čím měkčí zvolíte, tím snadněji se vám na ně bude hrát, ale zvuk bude celkově jemnější a plošší. Měkké struny oceníte nejvíce při vytahování. Na tvrdých strunách se sice více nadřete, ale zvuk bude pevnější, silnější a bohatší zejména v basech. Samozřejmě něco může dohnat aparát (kombo), ale osobně volím raději struny tvrdší, protože mají prostě větší drajv. Vyzkoušel jsem hodně značek a typů a jako nejlepší mi vyšly třináctky Gibson J-200 Phosphor Bronze (Gibson SAG J200M J200 Premium Phos Bronze Acoustic) za nějakých 180 Kč. Další struny, které mohu rozhodně doporučit, jsou dvanáctky Gibson Masterbuilt Premium (Gibson SAG MB12) za 167 Kč a ještě do třetice velmi příjemné jedenáctky, které jsou však pořád zvukově dostatečně hutné -Gibson Masterbuilt Premium 80/20 (Gibson SAG BRS11) v ceně asi 170 Kč. Dobré zkušenosti jsem měl i se strunami D´Addario (konkrétně EJ16) za cca 216 Kč. Samostatnou skupinu strun tvoří struny potahované. Tyto struny by měly mít cca trojnásobnou životnost, ale i jejich cena je výrazně vyšší. V minulosti jsem dlouhodoběji hrál na struny Elixír Nanoweb za nějakých 455 Kč, které byly zvukově velmi příjemné, vydržely zhruba třikrát tolik, ale i jejich cena byla asi 2,5x vyšší než v případě vítěze soukromého testu Gibson J-200. Příjemným překvapením pak byly potahované struny Fender dura-tone 880L, které měly dobrý zvuk, opravdu vysokou životnost a stály pouhých 240 Kč. Výše zmíněné rady jsou čistě osobní postřehy a za případná doplnění budu rád. Univerzální rada pro výběr dokonalých strun neexistuje, ale na jednom se asi shodnou všichni kytaristé – čistit a měnit.
 |
| Vítěz osobního testu - Gibson J-200 Phosphor Bronze Acoustic |
